Historie pramene ANITA

Pramen ANITA byl využíván místními odnepaměti. Zájem o pramen byl tak velký, že na konci 19. století zde byla postavena stáčírna minerální vody, což potvrzuje první dochovaný chemický rozbor vody, který je datován rokem 1899. Tato stáčírna byla v provozu až do roku 1945, ale z doby mezi dvěma válkami se s ohledem na válečné události v archivech žádné záznamy nedochovaly. Z původní stavby zbyla pouze odkrytá studna a zbytky podlahy.

Anita byla ponechána na pospas přírodě až do roku 1955, kdy přišel tajemník Místního národního výboru (MNV) Chotíkov Novák, v jehož katastru Anita leží, s návrhem, že by bylo dobré studnu opravit. Jelikož sehnaný finanční rozpočet nebyl natolik velký, aby pokryl i stavební práce, rozhodli ser obyvatelé Chotíkova, že práci provedou brigádně v akci „Z“ (tedy prací „zdarma“).

V lednu 1957 průzkum trhu ukázal, že je jak na Kynšpersku, tak i na Sokolovsku naprostý nedostatek minerálních vod. To byl další impulz pro iniciativu MNV Chotíkov, který podal žádost inspektorátu pro přírodní léčivé zdroje o zaslání chemického rozboru Anity. Dále na základě zmíněného průzkumu požádal, zda by bylo možné postavit stáčírnu minerálních vod. Tento projekt by pomohl státnímu i družstevnímu sektoru a navíc by podporoval snižování alkoholismu v západočeském kraji. Odpověď byla kladná.

Dne 18. 3. 1957 inspektorát pro přírodní léčivé zdroje zaslal poslední dochovaný rozbor z roku 1899. Z tohoto důvodu bylo tedy za potřebí, udělat rozbor nový, jelikož se obsah minerálních složek za 58 let mohl lišit. Inspektorát se zavázal, že nejpozději v dubnu roku 1957 odebere vzorky minerální vody a následně bezplatně provede její chemický rozbor. Dne 1. 4. 1957 přišli očekávané výsledky chemického rozboru. VÝZKUMNÝ ÚSTAV BALNEOLOGICKÝ prohlašoval, že je pramen chemicky i bakteriálně nezávadný a svou chutí se řadí mezi nejlepší minerální vody na území Čech!

Dne 10. 6. 1957 MNV Chotíkov podal žádost Radě okresního národního výboru, Oboru místního hospodářství Sokolov, o povolení stavby stáčírny minerální vody Anita v Chotíkově. I tato žádost byla kladně vyřízena.

Dne 20. 7. 1957 bylo dovezeno 15 000 ks. cihel z nedalekého Kynšperka a začalo se stavět. Náklady na stavbu stáčírny činily dle doložených vyúčtování 150 797,30 Kčs a náklady na úpravu příjezdové cesty 31 198,89 Kčs.

Z dochovaných plánů je patrné, že budova stáčírny byla na tehdejší dobu velice moderní stavbou. Zařízení na čerpání vody bylo poháněno dieselelektrickým agregátem, protože rozvod elektřiny nebyl ještě v té době kvůli odlehlosti lokality zbudován. Kvůli úspoře energie a paliva byly místnosti vytápěny parním topením.

Dne 30. 12. 1957 uzavřela stáčírna, již pod hlavičkou ONV Odboru místního hospodářství, smlouvu se sklárnou v Novém Sedle (dnešní O-I manufacturing) od které odebírala skleněné lahve.

Již 11. 6. 1957 spatřila světlo světa první etiketa stáčené minerální vody „Mirelka“.

V zimě roku 1958 byla budova stáčírny dokončena a dne 23. 1. 1959 proběhla kolaudace technického zařízení.

Výrobní náklady na jednu lahev přírodní minerálky byly 1, 187 Kčs a na jednu lahev slazené minerálky 1, 738 Kčs. Odběr přírodní minerální vody byl však daleko menší než odběr slazené minerální vody. Ovšem náklady na slazenou minerálku byly znatelně vyšší. Celkový odběr minerální vody nebyl bohužel tak velký, aby pokryl výrobní náklady. Proto docházelo ke ztrátám. U jedné lahve slazené minerální vody docházelo ke ztrátě 0, 056 – 0, 070 Kčs. Měsíční schodek činil celkem přes 7 000 Kčs. I když samotná stáčírna byla schopná ve zkušebním provozu stočit až 2000 lahví minerální vody denně, což by zajistilo snížení výrobních nákladů do ziskových čísel, takové produkce nikdy nedosáhla (pro zajímavost plat každého ze čtyř dělníků stáčírny činil asi 600 Kčs, a plat vedoucího stáčírny byl 1300 Kčs měsíčně). Jediným řešením by bylo zajištění stálého odběru přírodní minerální vody v pohostinství v takové míře, aby zisk pokryl skutečné výrobní náklady a provoz se stal výdělečným, což se zřejmě nikdy nepodařilo zajistit.

Jak dlouho se Mirelka pohybovala na trhu, o tom můžeme pouze spekulovat, protože informace o ukončení provozu Chotíkovské stáčírny v archivu chybí. Po zrušení MNV v Chotíkově a začlenění obce pod MNV Kynšperk zřejmě již nebyl tlak volených orgánů na ONV takový, jako byl tlak chotíkovských, pro které bylo znovuzrození Anity srdeční záležitostí. Domníváme se, že ukončení provozu stáčírny a následná demolice budovy byla zapříčiněná mimo jiné i nedostatečným odběrem produktů a schodkovým rozpočtem.